Výstavy aneb nutná povinnost

19. září 2007 v 17:54 | petra |  Moje návštěvy výstav
Jelikož nejsem obyčejný pes, ale pes s papírem, tak se s paničkou mohu účastnit setkání , kde se potkávám s holkama a klukama stejné rasy a jakoby spolu (proti sobě) soupeříme.
Mě to osobně to teda moc nebere,ale když chce panička výsledky, jóóó tak to se prostě musím snažit. Stojím, mračím se ( abych ukázal svoje vrásky a byl roztomilejší), běhám dokola jako blázen, a potom se mi ještě snaží ztratit všichni, co s námi na výstavu přijeli fandit. ( Oni si myslí, že je snad budu hledat.... to kdyby mi šli něco koupit....to by ze mě byla žirafa, jak bych natahoval krk a hledal je u kterýho stánku jsou. Každej z nich na mě volá a píská, no prostě ze sebe dělají šašky, jen aby upoutali moji pozornost. Sem prostě oblíbenej.
Moje první výstava byla Mezinárodní výstava v Brně v roce 2005. Byl jsem tenkrát ještě malej špunt, když mě panička šoupla do výstavního kruhu s tetou u které jsem se narodil. Tak sem se bál, že mě u ní zase nechá :-)) že jsem se snažil, aby mě s ní nenechala. Dostal sem ocenění velmi nadějný, což byl asi dobrý výsledek, panička mě nevrátila.
Pak bylo ještě spousta výstav,ale to nestojí ani za řeč.Z každé výstavy jsem si potom domů vozil známku a diplom, kde bylo napsáno VÝBORNÝ.
Jóó klubovky to je jiná, sejdu se tam vždycky se svými kamarády a hlavně kamarádkama, to má vždycky panička co dělat, aby mě uhlídala a já s nima nevyrazil do terénu ( a sám). Nevím jak to,ale páníčka vždycinky ráno před výstavou bolí hlava a má strašně vyschlo v krku. Asi nás pejsky moc večer rozebírali v hospodě. Chudák, tak se pro mě obětuje :-))
Já sem prostě profík a klubovky beru v klidu.
Nejhorší je vždycky to loučení s mými láskami. Jak jim mám prostě vysvětlit, že musím jet domů???
Moje zatím poslední akce, kam jsem prostě musel, byla bonitace. Pro mě to byla akce jako každá jiná, ale paničku to prostě bralo. Dokonce mi šeptala, že jestli budu zlobit, tak pojedu k tetě do Neratovic :-))) A to jsem fakt nechtěl. Když mě měřili, hodnějšího psa by jste těžko pohledali. No zvládl jsem to úspěšně, protože do Neratovic jsme nemusel, teta odjela sama. Byla tam s kámošem Pétěm, taky dopadli výborně. Doma na mě čekaly zástupy gratulantů, no prostě byl mejdan a já byl hvězdou dne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rendog Rendog | E-mail | Web | 20. září 2007 v 8:50 | Reagovat

hale Dantochu ,ti vysvetlim tetu z Neratovic,počkejjjj až přijedeš,tě vytaham za uši :o))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama